Klikněte na tento banner ↑↑↑ a podpoříte nás 0,50 Kč Děkujeme !!!
banner simpsonovi web


Navštivte také náši spřátelenou stránku !↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑

Kolik máte DIRECT referálů?

0-5 (65 | 26%)
5-10 (63 | 26%)
10-50 (71 | 29%)
50 a víc (46 | 19%)
Vaše reklama/banner za 10 kč/měsíc zde kontaktujte mně na guitarista8@volny.cz , ICQ: 578-388-183,skype: guitarista8  pro výměnu ikonky mi písněte mail
 
Buy andSell Philippines : Sulit.com.ph
Join 4Shared Now!
Legální filmy a seriály ke shlédnutí online zdarma!
uloz.to - sdilej snadno data

  Zájezdy INVIA
Toplink - katalog odkazů
Katalog odkazů a firem TopLink
kraj Vysočina
Rink.cz
klikačka.sk
Surf.sk
Zvyste si navstevnost svojich webstranok ZDARMA - autosurf.sk
klikusus.mypage.cz
 
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti
CZIN.eu
Info-Mail.er.cz - český eReklamní systém
 
 
 
 
 
 
 
ulice-posledni-dil.cz
 
 
oron.com/guitarista8
MP3stream.cz - MP3 ke stažení zdarma
MP3 a videoklipy ke stažení zdarma
LIHOVARNICTVÍ A VÝROBA LIHOVIN
1. Úvod
Výroba kvasného lihu, destilátů a dalších lihovin patří k tradičním fermentačním výrobám.
Název líh nebo alkohol se v hovorovém jazyce vztahuje k nejčastěji se vyskytující sloučenině
ze skupiny primárních alkoholů - k ethanolu. Tato sloučenina se dá vyrobit čistě chemickým
způsobem, např. hydratací ethylenu, nebo daleko běžnější mikrobiologickou cestou - kvasným
způsobem. Prvé zmínky o alkoholové fermentaci pocházejí z Mezopotámie z doby cca 4200
př.n.l., technika destilace jako způsob izolace a zakoncentrování ethanolu přichází na scénu
mnohem později a historické prameny jsou, v otázce kdy a kde to bylo, nejednoznačné.
Některé zdroje připisují prvenství sestrojení a používání primitivní destilační aparatury
Číňanům cca 1 - 2 tisíce let př.n.l., jiné hovoří o egyptských alchymistech rovněž z éry před
Kristem. Do Evropy se znalosti o destilaci zkvašených surovin dostávají mnohem později
okolo 11. - 12. století našeho věku přes Španělsko, z této doby také pocházejí od mistra
Salerna prvé dochované písemné prameny. Ještě po další tři století byl získaný destilát
vzácnou a velice drahou medicínou nazývanou agua vitae a její výroba byla přísně střeženým
tajemstvím. K rozšíření umění destilace došlo v Evropě ve středověku, zejména díky činnosti
alchymistů a rozvoji řady řemesel.

Na území dnešní České republiky byla postavena první vinopalna za vlády Václava IV.
v Kutné Hoře a první lihovary vznikaly již v 16. století. Líh se vyráběl především z obilí,
zejména ze žita (odtud název "režná"). Brambory se začaly ve větším měřítku používat až
koncem 18. století. Výroba lihu se proto začala přesouvat z měst na venkov - k surovinovému
zdroji. Původní technologie byly primitivní, k rychlejšímu rozvoji přispělo zavádění
destilačních aparátů vyhřívaných parou a zavedení paření brambor pod tlakem v pařácích
(Henze, Hollefreund). Po první světové válce se využilo i nadprodukce cukrovky, při této
výrobě byl však pařákový způsob nahrazován způsobem difuzním. Po obilí a cukrovce se
objevuje melasa. Nejprve byla zpracovávána v cukrovarech, které si vybudovaly malé
lihovary. První samostatný melasový lihovar vznikl v r. 1838 v Praze. Průmyslové lihovary
vznikaly postupně v Kolíně (1860), v Praze-Libni (1873), v Mladé Boleslavi, Mostě,
Pardubicích, Smiřicích. Na Moravě vznikl ve 2. polovině 19. století průmyslový lihovar
v Rájci nad Svitavou, Olomouci, Kojetíně. V roce 1874 bylo v Čechách 284 zemědělských
lihovarů, 40 menších lihovarů melasových a 8 velkých průmyslových lihovarů. Tehdy tyto
závody vyrobily kolem 420 tis. hl ethanolu. Řada závodů přežila hospodářské krize, války 20.
století a tvoří část dnešního lihovarského průmyslu. V současné době (v roce 2002) jsou
v provozu 4 průmyslové lihovary (Kralupy nad Vltavou, Kolín, Chrudim a Kojetín) a cca 40
zemědělských lihovarů, některé z nich jsou rozšířeny o rafinaci a rektifikaci surového lihu.
V důsledku energetické krize, která postihla svět v 70. letech minulého století, dochází
k prudkému zvýšení zájmu o bioethanol jako obnovitelný zdroj energie, který by mohl
nahradit fosilní paliva. Ohromný nárůst výroby byl umožněn i využitím nových vědeckých
poznatků a moderních technologií. Rozsáhlé bioethanolové programy vznikly v Brazílii a
USA, kde ethanol tvoří až 20 % ze složení motorových paliv.

Cílem výroby je získat ethanol o různé kvalitě pro potravinářské, farmaceutické, chemické a
jiné účely. Jakost jednotlivých druhů a podmínky výroby lihu jsou vymezeny legislativními
předpisy - v České republice je to zákon č. 61/1997 Sb., o lihu. Výroba kvasného ethanolu
v ČR se pohybuje v posledních letech kolem 65 000 m3 (vyjádřeno v množství 100 %
ethanolu).


2. Produkční mikroorganismy a biochemismus lihového kvašení
Průběh kvašení byl znám již i pradávným národům naší planety. O přeměnách, ke kterým
dochází v průběhu kvašení, o jeho příčinách a původu neexistovaly až do 19. století jasné
představy. Před zhruba 130 lety byl objeven původ kvašení a tím i jeho nositelé - kvasinky.
Kvasný neboli fermentační způsob výroby ethanolu je založen na působení enzymů
mikrobiální buňky (většinou buněk některých kvasinek) v procesu, kterému se říká lihové
kvašení. Jde o proces, který probíhá převážně bez přístupu vzduchu (anaerobně), i když nejde
v případě kvasinek o striktně anaerobní podmínky. Mírné provzdušnění kvasného média,
hlavně na začátku fermentace, je příznivé pro potřebný nárůst buněk a jejich aktivitu. Při
lihovém kvašení dochází k postupnému rozkladu sacharidů enzymy mikroorganismů a
uvolňování energie, její menší část je fixována ve formě ATP, zbytek je přeměňován na teplo.





ScreenShot054.jpg



Hlavním produkčním mikroorganismem jsou kvasinky Saccharomyces cerevisiae, které se
vyznačují vysokou rychlostí tvorby ethanolu, vysokou tolerancí k ethanolu a nízkou produkcí
vedlejších metabolitů. Při lihové fermentaci za anaerobních podmínek je glukosa nejprve
odbourávána v procesu glykolýzy na pyruvát, který je dekarboxylován a vzniklý acetaldehyd
redukován na ethanol (tzv. Embden-Mayerhof-Parnasovo schéma). Kvasinky se předem
namnoží v propagační stanici nebo používáme pekařské droždí. Kvasinky se v kultivačních
médiích množí vegetativně tzv. pučením.
Producenty ethanolu mohou být i bakterie, slibnou bakterií je Zymomonas mobilis, která má
v porovnání s kvasinkami rychlejší metabolismus, nižší nutriční nároky, fermentace může
probíhat za vyšších teplot. Glukosa je metabolizována pomocí Entner-Doudorfovy cesty, kde
klíčovým meziproduktem je 2-keto-3-deoxy-6-fosfoglukonát (KDPG). Přes určité nesporné
výhody bakterií jako producentů ethanolu se stále v průmyslové praxi u nás a ve světě
používají kvasinky.
3. Výroba lihu
3.1 Suroviny pro výrobu lihu
Volba vhodné sacharidické suroviny závisí na enzymovém vybavení mikroorganismů, které
určuje tzv. zkvasitelnost sacharidů. V případě kvasinek jsou přímo zkvasitelné jen
monosacharidy - hexosy (hlavně glukosa, fruktosa, mannosa, méně již galaktosa) a
disacharidy - C12H22O11 (sacharosa, maltosa, méně laktosa a melibiosa). Složitější sacharidy
(oligosacharidy až polysacharidy (C6H10O5)n jako škrob, dextriny, celulosa, inulin, …) musí
být před zkvašením hydrolyzovány na jednoduché cukry a to buď působením vlastních
enzymů mikroorganismů (hydrolytické enzymy) nebo častěji za použití enzymových
preparátů či kyselin, pak hovoříme o enzymové nebo kyselé hydrolýze. Pentosy (xylosa,
arabinosa, ribosa…), jejichž zdrojem jsou hemicelulosy, nejsou prakticky zkvasitelné.


4.1 Suroviny pro výrobu destilátů a lihovin
Základními kritérii pro posouzení vhodnosti surovin pro výrobu destilátů jsou obsah sacharidů
a následně výtěžnost ethanolu na straně jedné a na druhé straně obsah senzoricky významných
složek, které se podílejí na typickém charakteru destilátu.
4.1.1 Ovoce
Kromě vysokého obsahu vody (60 - 90 %) obsahuje ovoce řadu jiných látek, zahrnutých pod
označením sušina. Náleží sem sacharidy, bílkoviny, kyseliny, pektiny, slizy, gumy, minerální
látky, látky aromatické, buničina, pentosany, enzymy, vitaminy, lipidy (vosky) apod.
Obsah veškerého cukru, který bývá ve formě jednoduchých sacharidů (glukosa, fruktosa či
cukr ovocný) a jen malé množství ve formě cukrů složených, řídí se podle druhu ovoce,
odrůdy a stupně zralosti i klimatu. Většinou se pohybuje v rozmezí 5 - 20 %.
Dusíkatých látek bývá 0,2 - 2,0 %. Nejvíce dusíku má ovoce bobulovité, nejméně jádrové.
Dusík v ovoci, pokud je ve formě amonných solí nebo aminokyselin, je důležitou živinou pro
kvasinky.
Mezi kyselinami převládá kyselina jablečná a citronová, u hroznů kyselina vinná. Dále jsou
v ovoci kyseliny - salicylová, benzoová (brusinky), mléčná, jantarová, octová apod.
Pektiny jsou rovněž přítomny zejména v tzv. jádrovém ovoci a je nutno jim věnovat
pozornost, poněvadž jsou výchozí látkou (prekurzorem) pro tvorbu methanolu. Jsou v ovoci
jednak ve formě rozpustné, jednak nerozpustné, vázané na dužninu, takže se lisováním (např.
u jablek) odstraní. Pektiny (jako methylester kyseliny poly-D-galakturonové) obsahují
methoxylové skupiny v různém počtu a ty za podmínek procesu hydrolyzují a v kvasu vzniká
více či méně methanolu.
Vláknina - její množství kolísá podle druhu ovoce. Poměrně nejvíce vlákniny obsahují
maliny 3 - 10 %, rybíz, jahody, angrešt, ostružiny, švestky 0,4 - 0,8 % a jablka 0,8 - 1,9 %,
třešně 0,2 - 0,4 %.
Minerální látky samy o sobě nemohou přímo ovlivnit jakost výrobku, ale jsou důležitou
součásti výživy kvasinek. Jsou tvořeny solemi draselnými, vápenatými, sodnými,
fosforečnými a dalšími stopovými prvky.
Hořké látky ze skupiny tříslovin. Ve vodě jsou snadno rozpustné, s přítomnými bílkovinami
tvoří však nerozpustné sloučeniny, a tak ochuzují kvasné prostředí o důležitou živnou
substanci pro kvasinky. Kvasy s vysokým obsahem tříslovin špatně kvasí a je nutné je
přiživovat amonnými solemi jako náhradu za denaturované bílkoviny. Zráním a přezráním
plodů přecházejí třísloviny z volné formy ve formy nerozpustné, neatakují bílkoviny, a tím
v kvašení, resp. výživě kvasinek nevadí.
Aromatické látky jsou důležitou složkou ovoce ovlivňující vůni a chuť. Jedná se z pohledu
chemické struktury o velmi rozmanité látky: terpeny, silice, estery, karbonylové a
karboxylové sloučeniny atd.
Obsah sacharidů a ostatních látek v ovoci silně kolísá v závislosti na druhu, odrůdě, stupni
zralosti, klimatu a vegetačních podmínkách. V nezralém ovoci je nalezen vyšší obsah
organických kyselin, pektinových látek, sorbitu, tříslovin a nižší koncentrace cukrů a
aromatických látek. K výrobě destilátů se používají následující druhy ovoce: jablka, hrušky,
švestky, pološvestky, durancie, slívy, třešně, višně, meruňky, méně často broskve, rybíz,
Lihovarnictví a výroba lihovin - sylabus k předmětu
12
angrešt, jeřabiny, bezinky, jahody, maliny, borůvky a další druhy ovoce, včetně jižních a
tropických plodů. Výtěžnost ethanolu z různých druhů ovoce závisí především na jejich
cukernatosti a pohybuje se při průměrné cukernatosti plodů 6 - 15 % v rozmezí 2,5 - 8,3 l ethanolu získaného ze 100 kg suroviny.

4.2.2 Kvašení
Cílem fermentace při výrobě destilátů není však pouze maximální produkce ethanolu, ale
tvorba celé řady senzoricky významných látek, které vytvářejí typický charakter výsledného
výrobku. Proto se v pálenicích a ovocných lihovarech, až na výjimečné případy, nepoužívají
čisté kultury, ale využívá se přirozené mikroflóry, kterou si surovina (ovoce) s sebou přináší.
Jsou zde zastoupeny nejrůznější mikroorganismy a to, jak kvasinky, tak i bakterie a plísně.
V této fázi je důležité dodržení technologického postupu a co největší zkrácení doby mezI přípravou suroviny a začátkem fermentace tak, aby nemohlo dojít k rozvinutí činnosti
nežádoucích mikroorganismů a tzv. zvrhnutí kvašení. V případě zpracování mikrobiálně
narušených surovin nebo surovin před fermentací tepelně upravovaných (paření škrobnatých
surovin) je nutné k zakvašení použít inokula čisté kvasinkové kultury. Hovoří se pak o
spontánním nebo řízeném kvašení.
Kvasné nádoby jsou většinou uzavřené, opatřené kvasným uzávěrem, dříve byly používány i
kádě otevřené. Původní kádě byly dřevěné o objemu 3 - 10 m3, novější jsou železobetonové
nebo kovové o objemech do 30 m3. Plní se zhruba do 4/5 objemu. V průběhu fermentace se na
povrchu tvoří deka (matolinový koláč), ve které u otevřených kádí dochází k oxidativním
procesům. Sebraná deka, díky vysokému riziku kontaminace kvasírny, se likviduje nejlépe
spálením. Z hlediska kvality konečného destilátu je výhodnější studenější vedení kvašení, při
kterém vzniká méně vedlejších produktů kvašení. Naopak vyšší teplota urychluje kvašení. Ze
zkušenosti je známo, že např. slivovice z kvasů, u kterých teplota nepřestoupila 10 °C (tzv.
"studené vedení kvasu") byla lepší kvality. Většina kvasných nádob není vybavena možností
temperace, příp. chlazení. Teplota kvasu v kádi pak závisí na zákvasné teplotě a teplotě okolí.
Zralá (prokvašená) zápara by se měla po stažení deky co nejrychleji vést na destilaci.
Průběh kvašení je možné kontrolovat vizuálně (vzhled kvasu a deky, vývin CO2) nebo
jednoduchým způsobem na základě změn sacharizace a kyselosti nebo s využitím analytické
laboratoře (stanovení sacharidů, ethanolu, …).

4.2.3 Destilace a rektifikace
Fyzikálně-chemické zákonitosti destilace, rafinace a rektifikace jsou stručně vysvětlené
v kapitole týkající se výroby lihu (viz kapitoly 4 a 5) a platí i při pálení.
Na rozdíl od výroby rafinovaného lihu je hlavním cílem získání destilátu odpovídajících
senzorických vlastností, které jsou typické a charakteristické pro daný druh pálenky. Tomu je
podřízen i způsob pálení. Nejde zde o získání maximálního množství čistého (rafinovaného)
lihu, ale destilátu, který obsahuje kromě ethanolu určité optimální množství doprovodných
látek, které se podílejí na vytvoření aromatické a chuťové složky destilátu, odpovídající druhu
suroviny a typu lihoviny. Výsledná pálenka by po senzorické stránce měla mít typický
charakter, vyváženou a harmonickou vůni a chuť.
V tradičních technologiích se destilace a rektifikace provádí dvoustupňově na zařízeních
označovaných "pot-still" . V prvém stupni jde o vydestilování veškerého ethanolu z kvasu.
Tento destilát se podrobuje druhé destilaci - frakční destilaci, jejímž cílem je frakcionace
jednotlivých složek, další zesílení lihovitosti a získání produktu požadovaných senzorických
vlastností.


4.2.5 Destilace kvasu (1. destilace)
Podle povahy kvasu se kotel naplní asi do 3/4 - 4/5 obsahu (musí se počítat se "zvednutím"
kvasu a pěněním) a začne se topit. Největší chybou je snaha zkrátit dobu destilace. Pro získání
kvalitního destilátu bývá způsob destilace, tj. trvání jednoho destilačního cyklu
nejpodstatnějším momentem. Kvasy čisté z dobré suroviny mohou být za stejných podmínek
destilovány rychleji než kvasy horší kvality. Svou úlohu zde hraje i lihovitost kvasu,
kontaminace octovými bakteriemi (těkavé kyseliny) apod. Při první destilaci se po napuštění
kvasu do destilačního kotle uvede celý obsah do varu za současného míchání, aby se slupky a
suspendované látky nepřipálily. První destilát se jímá tak dlouho, dokud obsah ethanolu v
destilátu neklesne pod 2 % obj. Prvé podíly destilátu mohou obsahovat až 80 % obj. alkoholu,
s postupující destilací jeho obsah klesá. Průměrná lihovitost prvního destilátu je 20 - 30% obj.
Tento surový destilát se nazývá lutr. Lutr není ještě hotovým výrobkem pro nízký obsah
ethanolu, ale hlavně proto, že obsahuje všechny doprovodné těkavé vedlejší produkty lihového kvašení. Do "konzumovatelné" formy se musí lutr převést další destilací -
rektifikací.

4.2.6 Rektifikace - přepalování (2. destilace)
Lutr se rektifikuje na podobném zařízení, jaké se používá k destilaci kvasu, většinou však
menšího objemu a již bez míchadla. Kotel se uvede do varu a na rozdíl od první destilace
probíhá rektifikace pomaleji. Platí, že čím má být destilát kvalitnější, tím je třeba destilovat
pomaleji. Při rektifikaci jemných destilátů, např. vinného, má téci rektifikát "na nit", tj.
tenkým souvislým proudem. Na rozdíl od první destilace jde o frakční destilaci a jednotlivé
frakce se jímají odděleně. Nejčastěji se dělí na 3 frakce:
1. úkap
2. jádro - prokap
3. dokap
Úkap musí být zachycen zvlášť z důvodu jakosti a nemůže být přimíchán do jádra. Všechny
frakce (veškerý destilát) jsou evidovány průchodem přes lihové měřidlo.
Protože jde vesměs o destilace v periodickém (diskontinuálním) režimu, dochází díky odvodu
destilátu (níževroucích složek) k plynulé změně složení kapaliny ve vařáku a tím i
vytékajícího destilátu, ve kterých postupně klesá, jak obsahu ethylalkoholu, tak i ostatních
snáze těkavých složek destilátu. Obsah ethanolu je nejvyšší v prvních podílech destilátu (při
lihovitosti lutru 20 - 30 % bývá 70 - 80 % obj.) a potom postupně klesá tak, jak se snižuje
obsah alkoholu v destilované kapalině.
S ethanolem těkají rovněž doprovodné látky, a to na začátku lehce vroucí a snadno těkavé
estery a aldehydy, ke konci (při vyšších teplotách) i vyšší alkoholy a těkavé mastné kyseliny a
další méně těkavé složky. Chování těchto složek při destilaci závisí na okamžitém složení
kapaliny v kotli a způsobu destilace - intenzita ohřevu, konstrukce kotle, funkci deflegmátoru
atd. Pro oddělování jednotlivých frakcí je hlavním vodítkem senzorický profil vytékajícího
destilátu - chuť a vůně. Jako pomocná kritéria mohou sloužit teplota v kotli a v parním dómu,
množství již vydestilovaného produktu a jeho stupňovitost. Zde je skutečně nezastupitelná
zkušenost destilatéra zaručující, že přední (úkapové) i zadní (dokapové) frakce budou
dostatečně přesně odděleny od jádra. Pokud se to nepovede, přítomnost úkapových a
dokapových složek se projeví ve zhoršení kvality pálenky. Nedostatečně přesně oddělený
úkap způsobuje palčivou vůni a chuť. V úkapu přecházejí nejtěkavější složky, zejména
methanol, acetaldehyd a estery. Naopak nakyslá, rozpouštědlová chuť a nepříjemná vůně po
vyšších alkoholech bývají typické při nedokonalém oddělení dokapových složek.
Po oddělení úkapů (úkapové frakce bývá asi 1 - 2 % z celkového objemu rektifikovaného
destilátu) se jímá střední část nazývaná "jádro". Je to nejkvalitnější destilát, na začátku jímání
se obsah ethanolu pohybuje kolem 70 % obj. a s postupující destilací klesá pod 20 % obj.
Toto je i pomyslná hranice, od které by se měla začít jímat další frakce zvlášť jako dokap.
V ní přecházejí zejména vyšší alkoholy (přiboudlina), vyšší mastné kyseliny a i některé vyšší
aromatické látky (ketony, silice, estery). Podobně jako úkapové složky, tak i dokapové frakce
snižují jakost pálenky, musí se tedy pečlivě a včas oddělit. Pro oddělení dokapu nelze stanovit
přesnou hranici, ať již jako určitou teplotu par nebo určitou koncentraci ethanolu v destilátu.
Záleží na rychlosti destilace, daném zařízení a jakosti lutru. U kvalitních destilátů se někdy
střední frakce přestane jímat, klesne-li obsah alkoholu na 25 % obj. Jádro se nikdy nedestiluje
až do nízké koncentrace alkoholu např. 5 % obj., poněvadž by tím silně utrpěla jakost
destilátu. Střední podíl jádra má mít čistou, příjemnou chuť a vůni typickou pro zpracovanou
surovinu, má být aromatické bez cizích pachů a příchutí. Po promíchání jádro obsahuje
průměrně 50 - 65 % obj. ethanolu. V některých státech je zvykem získávat surové destiláty o koncentraci ethanolu kolem 85 % obj., toho se dosahuje buď změnou režimu destilace nebo
zařazením 3. destilace..

4.2.9 Výpalky
Zbytek po první destilaci zůstávající v destilačním kotli se nazývá výpalky. Je to destilační
zbytek obsahující veškerou netěkavou sušinu z kvasu. Výpalky se vypouští do sběrných jímek
(většinou betonových) a odtud se vyvážejí k likvidaci. Likvidace výpalků je značným
problémem s ohledem na ekologii. Výpalky jsou silně kyselé (nutná neutralizace vápnem),
vyžadují značné náklady na dopravu a udržování skládky ve vymezené lokalitě (nebezpečí
kontaminace podzemních vod atd.).


4.2.12.2 Slivovice
Švestky nebo slívy na výrobu destilátu se sklízí co nejpozději, až když začínají sesychat, aby
obsahovaly co nejvíce cukru a aromatických látek. Do kvasné kádě se plní celé plody nebo se
rozmačkávají, voda se k plodům nepřidává. Vlastní spontánní kvašení, vzhledem k roční
době, probíhá při poměrně nízkých teplotách 6 - 15 °C po dobu 6 - 8 týdnů. Surový destilát,
který se získává ze zralého kvasu dvoustupňovou periodickou destilací, se skladuje
v dřevěných soudcích (již po jednom roce získává žluto-hnědé zabarvení) nebo ve skleněných
či kameninových nádobách (proces zrání probíhá pomaleji, destilát zůstává bezbarvý).

4.3 Pěstitelské pálení
Pěstitelské pálení je "folklorní" záležitostí, zejména ve východních částech naší republiky. Je
zachováno jako tradiční výroba - služba - pro drobné pěstitele ovoce. Zpracování ovoce na
pálenky je možné považovat za jednu z možností zakonzervování a zušlechtění původní
suroviny do formy velice příjemného produktu - ušlechtilého destilátu. Pro výrobu pravých
destilátů formou pěstitelského pálení je povolené zpracovávat pouze ovoce vypěstované
pěstitelem (fyzickou osobou) nebo získané za podmínek stanovených v zákoně (Zákon č.
61/1997 Sb.), dále hrozny a víno. Není povoleno zpracování škrobnatých surovin a jakýkoliv
přídavek cukru do kvasu. Množství takto získaného destilátu za rok je omezeno 30 l ethanolu
na jednu domácnost. Vyrobený destilát nesmí být předmětem prodeje, protože jeho výroba je
zatížena nižší sazbou spotřební daně, ta v současné době činí 90 Kč/l ethanolu. Provozování
pěstitelské pálenice zatím zůstává volnou živností na rozdíl od ostatní výroby lihu, kde pro
provozování činnosti lihovaru je vyžadována koncese.

4.4.3 Borovička
Borovička se většinou vyrábí jako průtahový destilát z jalovčinek (obdobným způsobem jako
gin). Z plodů jalovce lze také vyrábět kvasnou borovičku. Jalovčinky se rozemelou a
smícháním s vodou se připraví zápara, kvašení díky vysokému obsahu silic probíhá velmi
pomalu. Při destilaci prokvašené zápary se z destilátu odděluje jalovčinkový olej, proto je
destilační zařízení doplněno o odlučovač éterických olejů. Vlastní destilát je polotovar určený
k řezání s rafinovaným lihem, většinou v poměru 1 : 9 a více.

4.4.4 Hořké lihoviny a bylinné likéry
Hořké lihoviny se vyrábějí tradičním způsobem za použití drog, ze kterých se v alkoholových
či vodných roztocích vyluhovávají senzoricky významné látky. Extrakce bylin se může
provádět za studena (macerace), za tepla (digerace), v kontinuálním uspořádání (perkolace)
nebo jako příprava vodných čajů a nálevu. Jednotlivé podíly se smíchají a upravují tak, aby
odpovídaly charakteru hotového výrobku, a nechávají se dále odležet. V konečné fázi výroby
se upraví lihovitost, přidává cukr a další aromatické komponenty a barviva (standardizuje se
výrobek - senzorické vlastnosti), velká pozornost je věnována koloidní stabilitě, protože se
jedná o lihoviny, ve kterých se mohou v lahvi po stočení vytvářet zákaly a sraženiny.
Typickými zástupci této skupiny jsou fernet, Becherovka a Praděd.
Dnes se "levnější" hořké lihoviny vyrábějí s využitím aromatických a chuťových kompozic
přírodních nebo přírodně identických látek.

4.4.5 Tuzemák* a ostatní lihoviny
Dříve tyto výrobky byly označovány jako konzumní lihoviny, vyrábějí se mícháním
rafinovaného lihu, tresti nebo kompozice aromatických látek (přírodních nebo přírodně
identických), barviva, normálního sirupu a vody. *Označení rum tuzemský pro tento typ
lihoviny je od 1.1.2003 zakázáno používat a je nahrazeno pojmem „tuzemák",tRUMf, BUM...
5. Zdravotní aspekty konzumace lihovin
Alkohol (ethanol) lze podle účinků na lidský organismus, zejména na centrální nervový
systém, klasifikovat jako měkkou drogu. Drogu, jejíž konzumace je společností akceptována a
tolerována, samozřejmě do určité míry a za určitých podmínek. Stát se na omezení
konzumace alkoholických nápojů podílí jednak daňovou politikou, legálně vyrobené
alkoholické nápoje jsou zatíženy poměrně vysokými spotřebními daněmi, a dále i osvětovou
činností upozorňující a varující před negativními zdravotními následky konzumace ethanolu
na lidský organismus. Alkohol je jednou z mnoha látek, které pokud se dostanou do lidského
organismu, způsobují změny vnímání okolního světa a na krátký část přinejmenším vedou
k otupení ostří pro nás někdy příliš bolestné reality. Pro řadu jedinců je pití právě únikem
z reality, snadnějším "řešením" určitých životních situací, oddalováním životních rozhodnutí,
určitým ventilem, jak se vypořádat se stresy atd. Rozhodnutí, zda tato cesta je řešením
moudrým a rozumným, je individuální věcí každého jedince. Ve společnosti (bez ohledu na
stupeň její vyspělosti a vzdělanosti) nadměrná konzumace alkoholu se stala zcela jevem příliš
běžným na to, abychom ji brali vážně, byť jsou nám sdělovacími prostředky dennodenně
předkládána fakta o tragických událostech, které byly přímo spáchány pod vlivem alkoholu
nebo jsou důsledkem nadměrného pití. Nadměrné pití se nestává pouze problémem
jednotlivce - pijáka, ale také jeho rodiny, nejbližšího okolí, spolupracovníků, je to problém
ekonomický, sociální, pracovní, zdravotní, … a často pro zúčastněné vede až k tragickým
koncům.
Po požití se alkohol rychle a dobře vstřebává zažívacím traktem, převážně v tenkém střevu, a
hromadí se v krvi, neboť proces odbourání je mnohem pomalejší než jeho absorpce. Část
ethanolu přechází do krve přímo z žaludku, neprochází dlouhou střevní cestou, a dostává se
rychle do mozku. To je příčina rychlého opojení při požití nápoje s vyšším obsahem ethanolu
na lačný žaludek. Nízkoprocentní nápoje, nebo nápoje ředěné vodou či ledem přijímá
organismus pomaleji. Tučná jídla (maso, mléko) zpomalují přechod ethanolu do krve. Naopak
cukry a oxid uhličitý (limonády, sodovky, šumivá vína) vstřebávání alkoholu do krve
urychlují a rychleji se tak v krvi zvyšuje jeho koncentrace. Maximální koncentrace ethanolu v
krvi je zpravidla dosaženo hodinu po konzumaci. U normálního, na alkoholu nezávislého
jedince, je alkohol metabolizován především v játrech jaterními enzymy: 80 % ethanolu je
oxidováno působením alkoholdehydrogenasy a asi 10 % působením mikrosomálního
oxidačního systému. Zhruba 5 - 10 % ethanolu se vylučuje z těla nezměněno v moči, v potu a
je vydýcháno. Z biochemického pohledu je ethanol nejdříve oxidován alkoholdehydrogenasou
na acetaldehyd a ten dále aldehyddehydrogenasou na acetát. Acetát je aerobně odbouráván
v buněčném metabolismu citrátovým (Krebsovým) cyklem až na oxid uhličitý a vodu.
Rychlost odbourání v játrech je konstantní 4 - 8 g/h (u průměrného dospělého muže) a je
nezávislá na hladině ethanolu v krvi.
V družné společnosti, při pití alkoholových nápojů, se vytvářela nezanedbatelná část naší
kultury (v širokém slova smyslu). Alkohol snižuje úzkost, napětí, zábrany, to může být ovšem
dobře i špatně. Ethanol tlumí centrální nervový systém, to je jeho hlavní působení. Se
zvyšováním dávky klesá soustředěnost a úsudek a výrazně se zpomalují reakce organismu.
Ethanol narkotizuje nervový systém a tak dokáže zmírňovat napětí a odstraňovat zábrany.
Odhaduje se, že rozumná ("bezpečná"?) dávka alkoholu denně jsou asi 2 - 3 dl vína nebo
takové množství jiného alkoholického nápoje, aby to v přepočtu nebylo více než 30 g čistého
ethanolu. Relativní riziko cirhózy jater totiž roste exponenciálně s množstvím požitého
alkoholu, ale křivka vztahu mezi množstvím konzumovaného alkoholu a výskytem
kardiovaskulárních chorob prochází minimem. Mírné množství alkoholu má na cévy
prokazatelně příznivý efekt a až od určité individuální hodnoty požitého alkoholu, pak se
zvyšuje riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění. Trvalé požívání alkoholu ale provází
poškození periferního nervstva a mozkových buněk. Důsledkem je pak snížená chápavost,
pozornost, paměť, schopnost úsudku a snadná vzrušivost a přecitlivělost, pocity eufórie
střídající se s depresivními stavy.



PageRank GOOGLE

Seznam S-Rank SEZNAM

SEOmoz Linkscape Score: 3.3

Seo servis

WebInfo - SEO analýza

free counters
Za zkoušku nic nedáte vše ověřeno, děkuji že jste navštívili můj web,budu rád,když mě doporučíte ostatním
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one